(1881 – 1955)
Byl český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU. Učil se na odborné rytecké škole v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902 až 1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením J. V. Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera.
Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU.
Za nacistické okupace byl vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích. Jeho bratr, čs. generál Oldřich Španiel, odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944 až 1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Beneše.
Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů (Myjící se žena, 1906; Ženy v lázni, 1908) byli jeho častým tématem sportovci (Fotbalista, Skokan, 1908). Po návratu z Paříže je v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, 1916). Jeho tvorba po 1. světové válce má blíže k neoklasicismu, stal se téměř oficiálním státním umělcem a není divu, že se v ní projevuje jistý akademismus.
V jeho díle dominuje reliéfní tvorba, v níž dosáhl světové úrovně. Věnoval se medailím, mincím, plaketám a portrétu. Velmi uznávanou mincí je návrh Svatováclavského dukátu
V letech 1902–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v roce 1919 byl jeho předsedou.