1905
Josef Sakař (1856 – 1936) byl architektem působícím především na území pražského Karlína. Také zastával funkci stavebného rady a člena české akademie věd a umění. V mládí se při delších pobytech v Římě a Florencii zabýval studiem antiky a renesance. Jako památkově zaměřený architekt se věnoval přestavbám a úpravám, například přestavěl palác Krížovníků, Zemskou banku aj. Zasazoval se o historickou věrnost a i o uchování dobového ducha historických staveb i v nově přidaných dekorativních detailech. Jeho posledním dílem je filosofická fakulta University Karlovy.
Sakařova škola byla postavena v letech 1904 – 06 v neorenesančním stylu. Po stranách dvoupatrová, ve střední části pak třípatrová stavba s téměř palácovou dispozicí je bohatě zdobena plasticky i malířsky. Stavba byla provedena podle plánů Josefa Sakaře nákladem politické a školní obce Karlínské. Práce vedl Matěj Blecha. Celkem tato nová škola čítala 21 učeben, v nichž působila obecná i měšťanská škola, dívčí i chlapecké třídy, dokonce i mateřská škola a nacházela se tu také tělocvična, doplněná venkovními dvorky a hřišti. Majestátná škola se tak stala přirozenou dominantou tehdejšího Riegrova (dnešního Lyčkova) náměstí.
Doloženým Novákovým dílem je především jezdecká socha sv. Václava v samém hlavním štítu. Dynamicky pojatá a hluboce plastická postava světce se vyklání ze sedla koně a shlíží na prostranství náměstí. Kůň je v nákroku, jezdec se opírá do třmenů a jeho dlouhý plášť vane jakoby ve větru po celé délce od ramen světce až ke kopytům oře; celá skupina působí tedy velmi živě. Novákovi se podařilo spojit důstojnost českého zemského patrona s vřelostí, se kterou se z výšin svého umístění sklání dolů ke svému lidu. Jakousi aureolu výjevu tvoří kruhový secesně stylizovaný nápis „Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím“. Součást sochy tvořily také pozlacené kovové prvky: železný kříž a mosazná svatozář. Pod štítem se nachází rozměrný štukový reliéf, zobrazující alegorii poznání pomocí motivu okřídlených přesýpacích hodin, lemovaných větví jabloně. Je možné, že se Novák mohl podílet i na další štukové výzdobě fasády školy. Protože rozpětí věku a úrovně vzdělání frekventantů ústavu bylo značné, objevují se tu ikonograficky poměrně originální motivy, kombinující pohádkovou imaginaci s ideovou didaktičností. Najdeme tu žabku královnu v rákosí, zajíce se snopem, globus s laurovými lístky, lučního koníka v družném hovoru s mravencem, Jana Amose Komenského s dvěma andílky a rostlinným dekorem, dále listovím rámovanou knihu, osazenou po stranách sovami, sedící kočku či kompozici sestavenou z tenisových raket.
Autory soch nad portály a reliéfu J.A. Komenského jsou sochaři Štrunc a Mára, ostatní plastiky zhotovili štukatéři Kuneš a Rákosník. Fasáda je také hojně pokryta sgrafity o rozměrech 7 x 7 m, znázorňujícími historické události odehrávající se na území Karlína: Smíření Jana Žižky s Pražany na Špitálském poli roku1424, korunovace krále Ferdinanda na Invalidovně roku 1863. Dále meziokenní výjevy ze školního života pokračují v linii didaktického pojetí výzdoby, přizpůsobené dětskému vnímání: škola druhá matka sladká, každý počátek je těžký, zdravé tělo zdravý duch, vlast poznej a miluj, vědění poklad největší, co poznáš – k dobrému užij. Všechny výjevy jsou rámovány sgrafitovým rostlinným ornamentem a nápisy, podobně je tomu i na bočních stěnách hlavního průčelí. Ve štítech bočních křídel nalezneme oválné medailony (pravděpodobně Cyril a Metoděj).