1899 – 1900
Ztvárnění domu, označovaného v příslušné literatuře jako Peterkův, bylo vůbec první zakázkou, kterou Jan Kotěra uskutečnil v Praze, a zároveň i jednou z prvních zakázek Novákovy a Pekárkovy tehdy ještě společné firmy. Toto dílo provází navzdory jeho historickému významu v odborné literatuře stále nejasnosti. A to počínaje totožností jeho stavebníka, protože tento dům bývá běžně spojován se jménem Lva Peterky, ostatně osobnosti málo známé, zatímco to byla jeho choť Františka, dědička původního domu čp. II.-777 na Václavském náměstí, která roku 1898 musela rozhodnout o demolici domu a jeho nahrazení novostavbou.
Novostavba měla kombinovat obchodní prostory v přízemí s byty v dalších patrech. Hrubá stavba vznikla ještě podle projektu stavitele Viléma Thierhiera, avšak jeho konvenční návrh fasády stavební odbor města zamítl, vzhledem k prominentnímu umístění objektu. O navržení konečné podoby stavby byl požádán Jan Kotěra, nově působící jako profesor architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Jeho návrh fasády byl schválen 8. srpna 1899. Kotěra kromě fasády a jejích součástí, jako byla kovová vrata hlavního vchodu, navrhl také přinejmenším část vybavení interiérů budovy a zřejmě zodpovídal i za její celkovou uměleckou výzdobu. Stavba byla kolaudována 2. května 1900. Téhož roku založil Peterka Lidovou banku pro drobný vklad a úvěr, které byly vyhrazeny prostory přízemí, jak o tom vypovídá i fotografie z roku 1901.
Fasáda domu je zřetelně dělena na dvě podlaží s prostory banky a na tři obytná patra. Odlišení pater obchodních prostor je provedeno obkladem v pískovci, zatímco obytné části fasády jsou opatřeny štukovou výzdobou. Přechod mezi těmito dvěma částmi fasády tvoří rozměrný štukový florální ornament, obklopující nápisové štítky s názvem banky. Právě v prvním patře nad tímto výrazným dekorem se nacházel salon Peterkových. Visuální vyvrcholení fasády spočívá v podobně vymezeném sektoru střední osy nejvyššího patra, obsahujícím reliéfní plastiky muže a ženy provedené v umělém kameni. Odlišení těchto sekcí s figurální výzdobou a ornamentem od jinak zjednodušené plošné podoby fasády bylo jedním z mnohých přínosů této Kotěrovy realizace v Praze.
Vezmeme-li v úvahu dobově převažující zvyklosti, kdy akademický architekt byl zodpovědný i za uměleckou výzdobu stavby, je zřejmé, že Jan Kotěra se do značné míry podílel i na podobě umělecké výzdoby Peterkova domu. Na druhé straně jako autoři sochařské výzdoby bývají uváděni Karel Novák a Josef Pekárek.
Jan Kotěra prošel v letech 1894-1897 studiem architektury ve Vídni u průkopníka secese a moderny Otto Wagnera. V Praze se tehdy prosazoval spíše neobarokní styl, ražený Fridrichem Ohmannem jako Kotěrovým předchůdcem v roli učitele architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Nicméně zájem o vídeňskou secesi tu rostl (příkladem toho je Spolek výtvarných umělců Mánes, jehož členové byli z Kotěrova příchodu do Prahy nadšeni. Kotěra během 2. poloviny 90. let 19. století navrhl stavby v Plzni i Červeném Hrádku a účastnil se soutěží na budovy Živnostenské banky v Praze i radnice v Kladně. Teprve v roce 1898 se mu naskytla výjimečná příležitost s Ohmannovým odchodem z Prahy do Vídně. Uvolněné místo vedoucího architektonické speciálky na UPŠ získal Jan Kotěra ve věku pouhých 27 let. Přechodem z Vídně do Prahy se ocitl v prostředí ovládaném architekty vyznávajícími převážně historizující slohy. V Praze se zpočátku k moderní architektuře klonil pouze časopis SVU Mánes Volné směry a Kotěru podporoval jeho kolega učitel na UPŠ umělecký historik a kritik K. B. Mádl.
Své první zakázky v Praze se Jan Kotěra snažil využít a na Peterkově domě ozřejmil principy, které vyznával a záhy nato i formuloval v textu O novém umění. Šlo mimo jiné o revizi historizujícího členění fasády i článkování jejích prvků, a především o skoncování s přebujelým historizujícím dekorem. Na Peterkově domě architekt zdůraznil plošnost fasády, a v kontrastu s tím vyhradil místa pro ornamentální i figurální výzdobu. Je to znát již u skic fasády. Její definitivní návrh zachycuje, kde se má tato dekorace nacházet a také její podoba je tu už zřetelně vyjádřena.
Výzdoba stavby byla v detailech její realizace ponechána umělcům, což je důležité vzhledem k dobově rostoucímu uznání významu realizace uměleckého díla. Pokud jde o konkrétní zásluhy obou výše zmíněných sochařů, je vzhledem k jejich další dráze pravděpodobné, že na plastikách fasády Peterkova domu se podílel více Pekárek a na veškerém štukovém dekoru naopak zase Novák. Novákova firma se i později podílela na významných Kotěrových realizacích.
Přízemí Peterkova domu, určené Lidové bance, je vyznačeno pískovcovým obkladem. Nad domovním vchodem je tu osazena bronzová plastika Madony s Ježíškem na pozadí v pískovci provedeného dvojhlavého orla s rozevřenými křídly, což představuje variaci na původní domovní znamení „U černého orla“. Autorem konceptu tohoto prvku výzdoby byl Jan Kotěra, který se pro další součásti výzdoby tohoto domu výslovné autorizace zřekl.
Od sféry pískovcového obkladu výše se na fasádě uplatňuje štukový ornament, tvořený nejprve v jejích bočních sektorech pletencem růžových stonků a květů. Sochařská dekorace fasády vrcholí v její střední ose postavami muže a ženy. Na Kotěrově definitivním návrhu fasády vidíme, že postava muže má obě ruce založeny v bok. Realizovaná socha má ale levou ruku opřenu o kladivo. U ženského protějšku je na základě srovnání s dobovými fotografiemi patrná chybějící ornamentální stuha pod prsy postavy, která dříve významně přesahovala do levé okenní osy, a kterou najdeme i na původním Kotěrově nákresu.
Také ikonografie figurální dominanty výzdoby fasády Peterkova domu je zajímavá. Muž se opírá o dlouhé kladivo a hledí k ženě. Ta drží v pravé ruce věnec a vztahuje ji k pásu stylizovaných růží. Takto však dvojice se svými atributy sotva mohla odkazovat na Lidovou banku v přízemí budovy, protože pak by musela mít ustálenou podobu skutečně protějškových alegorií, na které při sledování výzdoby vlastních prostor banky ještě později narazíme. Dvojici na průčelí budovy naopak charakterizuje, že žena je tu zpodobena jako ideální bytost, zatímco muž dostal velmi realistickou podobu člověka spočinuvšího po práci, a to i svým oděním (pracovní halena).
Pro setkání reálné postavy s múzou se ve výzdobě Peterkova domu nabízí srovnání se slavným triptychem Jaro od Jana Preislera, objednaném záhy po dokončení stavby právě do bytu Peterkových. Tento obraz byl vlastně prvním malovaným triptychem Preislera a stal se jedním z manifestů nastupující umělecké generace. Podobnost výzdoby fasády s koncepcí hlavní malby v interiéru domu spočívá v odlišné povaze figurálních protějšků. U Preislera i v Kotěrově fasádě se realisticky chápaný jinoch setkává s múzou spíše nežli se skutečnou ženou, a ztělesnění drsné hmotné skutečnosti je konfrontováno s ideální postavou odkazující k obecnému blahu, kráse a vyšší skutečnosti. Tento protiklad je ovšem uplatněn v různém uměleckém smyslu i působení obou děl, z nichž Preislerovo Jaro bylo už vícekrát důkladně interpretováno. Setkání obou postav u Preislera odkazuje k nitru lidské bytosti, ke střetu touhy s nemožností jejího ukojení, k ženskému alter egu hrdiny výjevu a podobně. Naopak na Kotěrově fasádě působí figurální dvojice jako obecněji srozumitelná teze harmonie vezdejší práce s vyššími silami, které ji patronují, nebo i jako konvenční symbol rodinného sídla.
U Peterkova domu můžeme podle dobových zvyklostí předpokládat, že právo volby i zodpovědnost za uměleckou výzdobu spočívala na architektovi. Zároveň v daném případě došlo, i díky náklonnosti stavebníka k současné umělecké tvorbě, k její realizaci v Praze tehdy ještě výjimečné. Janu Kotěrovi asi patří zásluha i za zprostředkování zakázky Janu Preislerovi na triptych Jaro, které se stalo základním dílem tohoto malíře. Kromě toho ale také už při fasádě Peterkova domu Kotěra využil individuálně modelovanou sochařskou výzdobu, a navíc do této složky výtvarné práce uvedl barevnost (a to nyní už nejen v interiéru, nýbrž i na fasádě). Novák s Pekárkem šli nad standard reprezentovaný jejich učitelem Kloučkem právě schopností vybavit exteriér stavby barevnou nebo polychromovanou štukovou dekorací.
V konečném důsledku se vrcholná kvalita této architektury pojí s kvalitou její umělecké výzdoby. To zůstalo i později charakteristickou ambicí Kotěrovy tvorby v případech, kdy dostával od stavebníků volnější ruku. Peterkův dům svou realizací představuje začátek té linie tvorby Jana Kotěry, která by se ve svém celkovém působení bez zásadního podílu výtvarných umělců neobešla.
Velmi kvalitní je také štuková dekorace reprezentačních prostor interiéru Peterkova domu. Vestibul a chodby přízemí jsou zdobeny pásem slunečnic se stužkami a dívčími maskarony orámovanými stuhami. V chodbách dalších pater pak nacházíme variace na stylizované květiny, stromy apod. Na průčelí podesty v interiéru přízemí vyhrazeném bance se kromě dekorativních prvků nachází dva figurální reliéfy: mladík s atributy Merkura a dívka objímající snop trávy. Symbolika zde odkazuje k Obchodu a Hojnosti (či Úrodě). Tuto dvojici reliéfů mohli (vzhledem k jejich typové blízkosti s tím, co produkoval jejich učitel Klouček) snadno provést Novák s Pekárkem. Štukovou výzdobu výtvarně náročnější a zároveň ikonograficky méně jednoznačnou najdeme v někdejším salonu Peterkových. Do rohů této velké místnosti jsou vsazeny čtyři reliéfy zpodobující životní období člověka či muže Na prvním z reliéfů vidíme mladíka vedle staršího muže, snad jeho otce. Druhý reliéf znázorňuje léta učednická, kdy mladý muž obdivně vzhlíží ke stavbám znázorněným v pozadí. Třetí z reliéfů se týká realizace životního díla hrdiny: vidíme tu čtyři mladíky v plné síle při práci na stavbě. Čtvrtý reliéf představuje závěr života. Protagonista výjevu je zde u konce svých sil a anděl smrti jej odvádí stranou. Autorem těchto reliéfů byl Stanislav Sucharda. Svědčí o tom především fakt, že několik výjevů později přepracoval do drobných plaket a opatřil samostatnými názvy. Kvůli výjimečnosti takového cyklu je pravděpodobné, že za jeho základním konceptem stojí Jan Kotěra. Lze také předpokládat, že právě Sucharda mohl Kotěrovi doporučit Nováka a Pekárka jako šikovné začínající sochaře. Suchardův podíl je konečně možné si představit tak, že tento sochař pro Kotěru načrtl podobu jednotlivých reliéfů, a ten pak jejich provedením pověřil duo Novák-Pekárek.