(1882 – 1949)
Narodil se v rodině zemědělce Jana Obrovského jako třetí a nejmladší dítě. Přes otcův odpor hospodářství opustil pro umění. Studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze u Celdy Kloučka, E. K. Lišky,K. V. Maška a Stanislava Suchardy (1897–1901). Ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění u Maxe Pirnera (1901–1905), kde se roku 1919 stal profesorem a ve druhé polovině 30. let jejím rektorem. Patřil k dobrým organizátorům výtvarného a společenského života (ve Spolku výtvarných umělců v Hodoníně, Jednota umělců výtvarných, vídeňský Hagenbund, Umělecká beseda, Mánes).
Pocházel z pražské umělecké rodiny, k jeho příbuzným patřili hudební skladatel Emanuel Chvála a spisovatel Ignát Herrmann. Absolvoval sochařskou školu v Hořicích a Akademii výtvarných umění v Praze, po pobytu v Německu (kamenická dílna v Mittelwalde) se vrátil do Prahy a věnoval se umělecké tvorbě. Byl autorem pomníků a sochařských náhrobků. Vytvořil i některá dekorativní díla z keramiky.