1907 – 1908
Továrník Antonín Kunz, výrobce vodovodů a čerpadel, byl pravděpodobně poněkud podivínskou, avšak nadmíru úspěšnou osobností. Roku 1883 založil v Hranicích továrnu na vodovody a pumpy. Tento podnik se posléze stal největším svého druhu v celém Rakousko-Uhersku. Již roku 1897 si nechal od pražských architektů Jana Kříženeckého a Josefa Pokorného postavit rozsáhlou obytnou správní budovu v nebarokním stylu. Podle dobových pramenů tato stavba ostře kontrastovala se svým okolím. Tato bohatě štukově zdobená stavba je dnes památkově chráněna a byla zařazena mezi slavné vily Olomouckého kraje.
Po přelomu století usiloval Kunz mimo jiné o získání šlechtického titulu, což se pravděpodobně projevilo na výběru podoby jeho letního sídla. Spolu se stavitelem Vladislavem Mikolášem vybudoval romantickou novogotickou vilu, napodobující dispozici středověkého hradu. Původně byla stavba označována za „hájovnu“, postupně ale převládla hradní koncepce stavby, o čemž svědčí i fakt, že areálu měla dominovat nakonec nerealizovaná třicetimetrová věž. Stavba byla dokončena roku 1908, nicméně již dva roky nato továrník Kunz náhle umírá, což způsobilo úpadek celé firmy. Ta se však nakonec díky válečným zakázkám udržela a přetrvala dodnes pod názvem Sigma pumpy Hranice. V roce 2007 byl hrad na doporučení olomouckých pracovníků NPU zapsán do seznamu památek. Příznačné je, že firma Rent Building Plus, vlastník hradu, s tímto krokem památkářů nesouhlasila.
Celá stavba hrádku, nazývaného podle majitele Kunzov, se otvírá mohutnou bránou, do kamenných hradeb s majestátním cimbuřím je zapuštěno několik věží. Novákovi se tu nabízela možnost opravdu širokého využití štukového dekoru a především popuštění fantazie. O štukové dekoraci výstižně píše Tomáš Pospěch: „Bohatá figurální štuková výzdoba hrádku je inspirační směsicí anglického černého románu a pohádek, alegorický program je však výrazně pročeský. Lvi po stranách portálu nesoucí svatováclavskou korunu a štíty s erby Čech a Moravy nebo socha Jana Žižky z Trocnova zcela odpovídají českému image Kunzovy firmy.“ U brány posedávající lvi s erby opravdu přitahují pozornost, stejně jako celá brána, opatřena krom maskaronů a erbů také secesně stylizovaný nápis Kunzov. Po levé straně brány je pak osazena velká socha rytíře ve zbroji, což byl zřejmě pro Kunze klíčový motiv, neboť hned na druhé straně brány se v horní části nachází další dva rytíři, tentokráte v neogotických hrotitých nikách, a také reliéf jezdce na koni s bojovým dřevcem. (Nepříliš dobře dochovaná socha rytíře ve zbroji se dnes nachází v pozůstalosti K. Nováka v zahradě firmy Unista Haluza pod Vyšehradem.)
Na vnitřních fasádách areálu nacházíme štukové reliéfy s pohádkovými motivy draků a dokonce i čarodějnici na koštěti. Protože hrad je vlastněn soukromou firmou a není veřejně přístupný, je možno posuzovat kvalitu Novákova díla pouze z fotografií, což předem vylučuje detailní zkoumání. Zdá se však, že se Novák této zakázce poctivě věnoval a dokázal přesvědčivě naplnit požadavky zadavatele. Specifiku této stavby trefně shrnuje Václav Burian z NPU: „Podle památkářů je stavba ojedinělým příkladem obytného sídla jakožto stylizace kapitalisty do role a životního stylu středověkého aristokrata.