1904 – 1905
Jsou hned dva důvody, proč nazývat tento dům jako „Hilbertův“. Postavil ho totiž architekt Kamil Hilbert pro svého bratra, spisovatele Jaroslava Hilberta. Kamil Hilbert se narodil roku 1869 v Lounech, navštěvoval nejprve Vyšší průmyslovou školu v Plzni, poté studoval ve Vídni u architekta Maxe Fleischera a posléze pokračoval na tamní Akademii výtvarných umění ve speciálce profesora V. Luntze.
Působil v Praze i rodných Lounech a roku 1896 dostal stavitelskou koncesi na královských Vinohradech. V červnu 1899 byl po odchodu Josefa Mockera ustanoven vedoucím stavitelem Svatovítské katedrály v Praze a v této funkci strávil dalších třicet let života. Paralelně vystavěl několik školních budov a rodinných domů v rodných Lounech, kde se také věnoval restaurování a renovaci tamních kostelů. Na rozdíl od Mockera přistupoval ke stavbě velmi citlivě a s respektem k památkové hodnotě architektury. Zasloužil se například o záchranu řady prvků, které byly původně určeny k odstranění a regotizaci. Krom katedrály se restaurátorsky věnoval celé řadě kostelů (Kouřim, Domažlice, Čáslav, Nymburk, Mělník, Plzeň ad.), o památkovou péči se zajímal i vědecky. Mezi jeho nejvýznamnější původní stavby patří kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích v secesním stylu, jehož plány pocházejí z let 1907 – 08. Stavba sama byla dokončena o čtyři roky později. Roku 1921 byl pověřen úpravou hradu Křivoklát. Krom restaurátorské dráhy byl autorem mnoha secesních a novogotických novostaveb, mezi něž patří i dům na Masarykově nábřeží, navržený pro bratra Jaroslava.
Čtyřpatrový dům o pěti svislých okenních osách, postavený pro Jaroslava Hilberta, patří ke skvostům pražské secese, míšené s historismem, především s vlasdislavskou gotikou a orientálními vlivy. Nemalou měrou se na tom podílí právě štuková výzdoba fasády. Plocha fasády je dělena pomocí dvou arkýřů, umístěných v krajních okenních osách. Arkýře pokrývají plochu tří pater, v posledním patře je okno zapuštěno do hmoty, čímž vzniká lodžiový balkon. Okna v patře nad arkýřem jsou opatřena otevřeným balkonem. Nad těmito okny vrcholí fasáda dvěma půlroutovými štíty se sochami ptáků.
Krom kytek štítům vévodí čtveřice ptáků, zleva doprava sup, orel, krocan a pelikán. Na původních plánech domů jsou ptáci jen letmo naznačeni a nelze je proto blíže určit. Je možné, že mělo jít o nějakou konkrétní symboliku, spjatou s literárním dílem Jaroslava Hilberta. Pozoruhodný je především krocan, typicky americký pták, který by mohl naznačovat, že jednotliví ptáci mají symboliku světadílů. Naopak pelikán je zas tradičně ikonograficky ztotožňován s Kristem. Sup a orel jsou oba dravci; lze uvažovat o jejich symbolice v rámci heraldiky, ale celkově se nezdá, že by tito ptáci měli vyjadřovat nějaké konkrétní, jasně čitelné podobenství. Ke zvířecí symbolice lze přičíst také dekoraci spodních okenních říms prvního patra. Karel Novák tu uplatnil velmi efektně stylizovanou můru a sumce, kteří předvádí lehce mrazivý pohled, podobný vytřeštěné tváří vodníkova maskaronu. Celý dům je oslavou přírodní pohádkovosti, které ovšem nechybí také fantaskní ráz. S mystičností celého pojetí korespondoval i vestibul domu, který byl pojat jako jakási potemnělá svatyně, osvětlena jen duhově barevným vitrážovým oknem. Okno bylo situováno centrálně tak, aby simulovalo oltář.
Srovnání se staršími fotografiemi ukazuje, že se na fasádě původně nacházel vegetabilní ornament s rozeklanými listy, organicky napojený na boční šambrány okna pod středním atikovým štítem, který korespondoval s podobně pojatým motivem rozvětveného stromu na hlavním portálu. Tento půvabný prvek, známý z fotografií, zcela chybí na původních plánech, což svědčí o tom, že Hilbert či Novák neváhali fasádu důmyslně vylepšovat i v průběhu realizace stavby. Bohužel tento působivý ornament byl po druhé světové válce odstraněn a při nedávné rekonstrukci domu neobnoven. Po válce byl taktéž zlikvidován i plastický pás se štukovými liliemi, původně umístěný nad kordonovou římsou. Plochy fasády se zrnitou omítkou byly na některých místech zahlazeny.