1898 – 1899
Stavba této rozsáhlé budovy souvisela s rostoucí oblibou spolku Domácnost, který dříve sídlil „u Doušů“ na Václavském náměstí a v domě První pražské pojišťovny ve Spálené ulici. Prosperující spolek zakoupil při parcelování bloku Trinitářských kasáren dvě parcely v Lazarské ulici, jejichž spojením pak vznikla dostatečně velká stavební plocha. Plány vypracovala firma Stark a Gregor, která se ale zdráhala ujmout se stavby samotné a tak byly plány postoupeny Josefu Blechovi a jeho Karlínské firmě.
Blecha plány částečně přepracoval s tím, že byla ponechána celková dispozice budovy. Změněna byla ale fasáda, která se musela přizpůsobit nové úpravě okenních otvorů a vchodů. Spolkový dům obsahoval krom hospodářských místností také representativní prostory a obytnou část pro chovanky a zaměstnance spolku. Domácnost byla posledním dílem Josefa Blechy, který téhož roku zemřel ve věku 59 let.
Průčelí je podle dobového tisku „koncipováno v klidných pochopených formách modernisující rennaissance se zřetelem na to, aby tak důležitý a zasloužilý spolek (…) i na venek důstojně byl repraesentován.“ Hlavní sochařskou dominantou fasády jsou rozměrní atlanti nesoucí rizalit ve středu budovy. Jejich autorem byl Josef Pekárek. Řemeslně zvládnutí siláci v elegantním kontrapostu působí velmi zdařile. Zajímavý je pohled do jejich tváří, které jsou opatřeny mondénním knírkem; i účes obou mužů působí moderně a vyvolává tak dojem, že jde nikoli o bájné atlanty, ale o mladíky soudobého světa. Nejvyšší patro budovy je zdobeno postavami putti; na hlavním průčelí nalezneme dva, další dva pak spočívají na boční fasádě. Jde vždy o dvojici chlapce a dívky s motivy vaření: chlapecký putti je opatřen kuchařskou čepicí, pánví a vařečkou, jeho protějšek tvoří dívenka s šátkem na hlavě a husou připravenou ke škubání.
Nad posledním patrem a obdélným polem s nápisem Domácnost se klene trojúhelný štít s datem 1899 a ženským maskaronem. Další dva maskarony s bohatým dekorem rostlin a ovoce najdeme po stranách štítu. Z trojice maskaronů je nejzajímavější mužský, představující boha Dionýsa. Zatím co oba ženské maskarony jsou zcela typové (a téměř identické), Dionýsa přesvědčivě představuje rozchechtaná mužská tvář s polovypadanými zuby a širokým nosem. Kvalitně řemeslně propracované jsou ovocné a květinové festony ve štítu, i několik žardiniér s motivem dětského obličeje, které najdeme pravidelně rozmístěny na hlavní i boční fasádě. Pekárek s Novákem odvedli na této fasádě kvalitní práci a ukázali se jako dobře sehraný pracovní tým. Tím bezesporu pozvedli renomé své čerstvě založené firmy a pravděpodobně si tak otevřeli dveře k dalším prominentním zakázkám.
