Dvořák Karel

(1893 -1950)

Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, pak navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu (ovlivnil ho zejména Josef Drahoňovský) a posléze Akademii výtvarných umění. Školení v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 1917–19 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze.

V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Bezprostředně po dokončení studií lze rozpoznat v jeho pracích vliv Štursův, ale také vliv italského renesančního sochařství (Svatý Václav 1921, Podobizna choti 1923). V dalším období se však Dvořák přiklonil ke Gutfreundovi a sociálnímu civilismu, který spoluvytvářel (Kamelot 1925, Do Ameriky 1925). Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě (Pomník legií pro Pére-la-Chaise v Paříži 1934, Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě 1929-35), v níž se projevil jeho smysl pro figurální kompozici. To mělo nahradit barokní sousoší Ignáce z Loyoly (M. Brokof 1711), které se při povodni v září 1890 zřítilo do vody. Jeho zbytky se podařilo vyzvednout, ale k obnově již nedošlo.

Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě 1929-35

Dvořák pak postupně odstoupil z této monumentální, spíše neoklasické linie ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch (Tragédie, 1937; Život a Osud, 1941, Masarykovi vnuci, 1948). Postava raněného vojáka z pomníku padlým legionářům pro pařížský hřbitov tvoří Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře.

Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře.

Karel Dvořák byl umělcem bytostně spjatým s Prahou. Svoje dětství prožil zpočátku v pražském činžáku v Ječné ulici, později na Starém Městě a v Karlíně. Dlouho se rozmýšlel mezi malířstvím, sochařstvím a herectvím. Ve svých vzpomínkách připomínal svoji posedlost kreslením i období intenzivního zájmu o nové malířské směry. Sochařství objevoval nejenom prostřednictvím řemesla a elementární modelářské průpravy na Uměleckoprůmyslové škole, ale především na Karlově mostě, v pražských chrámech a ulicích města. A jeho záliba v divadle se projevovala nejenom v pilných návštěvách představení v Národním divadle, ale i aktivní účastí v nejrůznějších kabaretech za zlatých časů pražské bohémy a uměleckého okruhu pražské kavárny Union i přilehlých vináren. Jeho manželkou byla významná česká herečka Leopolda Dostálová.

Karel Dvořák byl mimořádně lidským a otevřeným umělcem. Byl sochařem, jehož dílo příznačně dokládá bouřlivé slohové proměny první poloviny 20 století: od secese a kubismu až k civilismu a neoklasicismu. Zdroje jeho umělecké inspirace byly různorodé; v úplnosti a nejvýstižněji je postihl ve svých textech Dvorákův kolega z Uměleckoprůmyslové školy, teoretik uměni Jaromír Pečírka. Stalo se tak na okraj posmrtné výstavy, uspořádané až v roce 1959 v Mánesu. Umělec, který zemřel na počátku padesátých let, byl příliš těsně spjat s ideály první republiky, tradicí legií, obnovou náboženského umění, kulturní vzájemnosti s Francií i s osobnosti Eduarda Beneše, kterého oficiálně portrétoval.

Pomník Ernsta Denise na Malostranském náměstí. Odhalen byl 27. října 1928 u příležitosti oslav 10. výročí republiky za přítomnosti prezidenta a dalších. Na svém místě stál do 20.–21. dubna 1941, kdy jej zdemolovali nacističtí okupanti