1905
Rozměrný nárožní dům patří k nejbohatším Novákovým fasádám. Krom toho je jeho výzdoba i významně unifikována politicky podbarvenou aluzí na Bílou horu. Většina štukové dekorace se proto víceméně přímo této tématiky dotýká. Přízemí budovy s obchodními prostory je opatřeno štukovou bosáží, dosahující až do výše oken prvního patra. Suprafenestry oken prvního patra pak tvoří hluboké reliéfy, sestávající se z několika hlav a zlaceným nápisem pod nimi. Nápisové pásky střídají sloky chorálů Svatý Václave, vévodo české země a Kdož jste Boží bojovníci. Jde tedy o skupiny ztělesňující dvě větve české zbožnosti: katolickou a kališnickou.
Kališnický reliéf sestává ze čtyř hlav; krom toho zcela vlevo vidíme pravici pevně svírající kalich, odkazující na husitství. Vedle kalicha se nachází tvář bojovníka, z části zakrytá rozměrnou přilbou. Centrálně umístěná hlava staršího muže s bujným vousem pravděpodobně odkazuje přímo k Janu Husovi. Zbývající dvě hlavy, natočené více z profilu, představují vesničany, muže a ženu, s lidovými pokrývkami hlavy. Bohatě a moderně modelované vlasy a vousy postav dynamicky vlají i do prostoru náspisové pásky. Výrazy všech zobrazených tváří ukazují bolestné napětí jakoby překlenuté vážností a rozhodností.
Pod tímto reliéfem najdeme text chorálu, rozdělený do těchto nápisů: „Kdož jste Boží“, „a zákona jeho“, „prostež od Boha“, „pomoc a doufejte“.
Katolickému reliéfu dominuje ve středu umístěná hlava sv. Václava v přilbě. Jeho tvář je důstojná a výrazně zachmuřená; kruhy pod očima a náznak slz umocňují její silný citový dopad. Po stranách světce doplňují coby symboly řeholního života tváře jeptišky (v typizovaném závoji, součásti řeholního hábitu) a mnicha (s tonzurou). Jeptiška má meditativně zavřené oči a hlavu nakloněnou dozadu, čímž může odkazovat na kontemplativní řády. Mladě vyhlížející mnich je otočen ke světci, kterému vzdává úctu pevně sepjatýma rukama. Posledním zobrazeným je muž v klobouku; vzhledem k celkovému ideovému programu této skupiny se pravděpodobně jedná o člena jezuitského řádu, neboť klobouk býval součástí jezuitského řádového šatu. Na nápisových páskách pod tímto reliéfem můžeme číst: „Svatý Václave“, „vévodo české země“, „kníže náš!“.
Nad okny čtvrtého patra pokračuje výzdoba další ideovou linií. Nacházíme tu zlatý nápis „1621“, nad nímž sedí v hlubokém štukovém reliéfu modelovaní havrani. Vodorovně podél celé vrchní římsy domu probíhá defilé erbů jednadvaceti českých pánů, popravených po bitvě na Bílé hoře. Erby jsou vyvedeny barevně, některé z nich jsou ještě akcentovány dekorativní drapérií a přilbami.
Nejvýraznější dominantou domu je ale především socha sv. Jiří, umístěná na nároží v úrovni třetího patra. Jedná se celoplastickou, do detailů propracovanou figuru. I v širším kontextu Novákova díla, co se dekorace fasád týče, je tato socha naprostou raritou. Světec je zachycen v dymanickém napřežení pravice, ve které třímá meč. Pohledem sleduje již na zádech ležícího přemoženého draka. Celá postava světce je umístěna volně v prostoru podesty, k fasádě je přimknuta jen špičkou meče a koncem drakova točitého chvostu. Na hlavě nese sv. Jiří přilbu s bujných chocholem; šupinová zbroj, kryjící jeho trup, je taktéž vyvedena velmi drobnopisně, včetně ozdob ve tvaru kříže na pásku či šroubovitě stáčeného jílce dýky. Bohatě zdobeny spirálami a lvími hlavami jsou i ochranné pláty na nohou bojovníka, jehož celkový postoj působí dynamicky i vyrovnaně zároveň. Drak pod světcovýma nohama leží na zádech s otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem. Spirálově protočený chvost draka dodává celé kompozici na eleganci a také výrazněji propojuje sousoší s fasádou, takže tato skupina nepůsobí jako solitér.
Dům poslance Rožánka patří k nejzajímavějším Novákovým fasádám jak ideově tak i kvalitou provedení. Cílem výzdobného programu fasády byla jakási několikaúrovňová óda na české země. Silný je odkaz na Bílou horu a popravené české pány.