1910
Autorem historizujícího činžovního domu na hranici historického jádra města byl pražský architekt Osvald Polívka, který krom toho v Nymburce projektoval též secesní vodárenskou věž či letní vilu svého tchána Dr. Tomáše Černého. Mudr. Antonín Brzorád proslul jako mecenáš a milovník umění.
Úspěšná dráha hotelu skončila roku 1986, kdy byl uzavřen. V letech 1988 – 89 došlo k zatím poslední, avšak velmi necitlivé rekonstrukci, během níž byly ze stavby zachovány jen obvodové zdi a interiér byl zcela přestavěn.
Stavba hotelu je rohová na půdorysu písmene L se skoseným nárožím. Po přestavbách má tři podzemní podlaží, přízemí, osm pater a dvě patra v mansardové střeše. Nárožní arkýř na konzolách sahá po zvýrazněnou římsu nad třetím patrem. Uliční fasáda do ulice Jindřišské je pětiosá a do ulice Panské dvanáctiosá. Na nároží se vypíná šestiboká věž, zakončená stupňovitou lucernou. Z hlediska štukové dekorace není fasáda hotelu nijak bohatá, zdobena je rustikou, v suprafenestrách a pod parapety secesními florálními štuky ve stylu prosté elegance střídmého geometricko-florálního dekoru, doplněné mozaikami a nápisy Hotel Palace. Bronzoví světlonoši u vchodu jsou dílem Antonína Máry, se kterým se Novák již setkal v Karlínské Sakařově škole. Je možné, že Novák mohl díky pantografu Márovi pomáhat s převodem soch do nadživotního měřítka.