Babka Karel

(1880 – 1953)

Pražský rodák Babka studoval na zdejší uměleckoprůmyslové škole v letech 1901 – 1907 ve speciálce St. Suchardy. Už za studia byl Babka u Nováka zaměstnán. Poslední spolupráce s Novákem proběhla v roce 1911, od roku 1912 byl Babka činný v Moskvě. Jako člen české družiny realizoval za prvé světové války ve spolupráci s arch. V. Kvasničkou mnoho pomníků. Po válce se navrátil do Prahy a od roku 1922 pracoval jako konzervátor Památníku osvobození, přičemž dále vytvářel četné pomníky, plakety a portréty účastníků zahraničního odboje.

 

Jako zaměstnanec Novákovy firmy se již v roce 1902, tedy pouhý rok po započetí studia, podílel na výzdobě interiéru Pražské úvěrní banky (nanášené stropy). Výstava obchodní a živnostenské komory (1908) představovala pro Nováka velkou zakázku, na níž krom jiných participoval také Babka, a to především prováděním reliéfů podle Hergesela a spoluprací na proslavené restauraci U slona. Objednávka výzdoby interiéru nádraží Františka Josefa (do 1909) zaměstnala celou řadu Novákových pomocníku, mezi nimi také Babku, který byl pověřen jednak zhotovením četných modelů v ateliéru, jednak větším úkolem provést figury u schodiště dle Šalounova návrhu. Spolu s dalšími se účastnil taktéž vnitřní výzdoby refektáře v klášteře augustiniánů v Brně (1910), kde se Novák zabýval především bohatým stropem a několika bustami; jeho „chasa“ pak mohla být i k ruce J. V. Pekárkovi, který tamtéž navrhl rozměrný reliéf s Apoteózou sv. Augustina. Poslední Babkova spolupráce s Novákem proběhla do roku 1911, jednalo se o práce na Obecním domě. Babka přispěl prací na fasádě, zejména se podílel na provedení maskaronů nad okny.

V roce 1912 odjel do Ruska, kde se zajímal o tzv. ruskou secesi. V září 1914 vstoupil do České družiny.která tvořila základ pozdějších čs. legií v Rusku. V letech 1917 – 1918 pracoval na pomnících čechoslováků padlých v Rusku. O roku 1919 byl velitelem ztv. „západní“ legionářské dílny, která měla především za úkol vybudovat památníky zde padlým legionářům. V legiích dosáhl hodnosti kapitána. Po návratu do vlasti působil jako akademický sochař a medailér do konce 30. let minulého století. Začátkem čtyřicátých let se stal nedlouho před zákazem činnosti předsedou Místní jednoty Československé obce legionářské. Po válce pracoval v Památníku národního osvobození.

Socha Legionáře od Zborova v parku Svatopluka Čecha v Blansku. Pravděpodobně jediný dochovaný ze tří odlitých exemplářů (Spořilov – zničen, Halič – osud není znám).