Výtvarní umělci spolupracující s K. Novákem

Obecnou a měšťanskou školu navštěvoval ve svém rodném městě v letech 1884–1892. Následně v letech 1892–1896 studoval na sochařskokamenické škole v Hořicích v Podkrkonoší a od roku 1897 byl zapsán na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Stanislava Suchardy. V letech 1904–1908 žil a pracoval v Paříži poté, co získal Hlávkovo stipendium.

Narodil se v rodině krejčího 23. března 1880 v Pelhřimově. Krejčovinase mu příliš nezamlouvala a svou cestu za uměním začal obdobně jako jeho krajan Josef Šejnost na Odborné škole keramické v Bechyni. Později studoval na UMPRUM, kde byl žákem profesoraStanislava Suchardy. Po úspěšném absolvování strávil rok na Akademii v Římě.

Liška byl žákem uměleckoprůmyslové školy (speciálky zaměřené na ornament) v Praze v letech 1903 – 08.  S Novákem se nejspíše znal již před vstupem na školu, neboť již v roce 1902 pro něj pracoval při dekoraci interiérů Pražské úvěrní banky. O dva roky později pomáhal ještě s kolegou Válou při realizaci dekorace domu stav. M. Blechy čp. 235/ II na pražském Masarykově nábřeží.

Syn pražského dřevorubce Václava Máry patří taktéž mezi Novákovy spolužáky. Absolvoval roku 1899 speciální oddělení Uměleckoprůmyslové školy v Praze pod vedením profesorů Kloučka, později Suchardy a Jeneweina. Na rozdíl od Nováka a Pekárka podnikl mnoho zahraničních cest, například do Francie, Belgie, Itálie, Německa, Anglie a do severských zemí. V roce 1902 se spolu se sochaři z Novákovy dílny podílel na výzdobě interiéru Pražské úvěrní banky. Od roku 1903 byl činný ve Vídni, kde pod vedením architekta Ohmanna získal zakázky na plastickou výzdobu nového dvorního hradu a uměleckoprůmyslového muzea v Magdeburgu. Podobně jako Pekárek se rovněž věnoval medailérství a drobné plastice.

Rod Mařatků pocházel z Vysokého nad Jizerou v Podkrkonoší, ale rodiče Josefa Mařatky se přestěhovali do Prahy a jejich syn se narodil v ulici Žitná 564/14 v Praze, kde bydlel také Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. V letech 18891896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka, se kterým přešel do nově zřízeného ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V letech 1908-1909 opět pobýval v Paříži a se Stanislavem Suchardou podnikl studijní cestu po francouzských katedrálách.

Narodil se na pražském Novém Městě čp. 693[4], v rodině malíře pokojů Václava Myslbeka (1813 - 1887) a manželky Antonie, rozené Adamcové (1819 - 1900). V začátcích své umělecké dráhy se učil v letech 1864–1866 v dílně Tomáše Seidana a po návratu Václava Levého z Říma pracoval v jeho ateliéru. Po smrti V. Levého roku 1870 odešel studovat malířství na Akademii výtvarných umění v Praze, která tehdy neměla sochařské oddělení. Založil je teprve on.

Narodil se v rodině zemědělce Jana Obrovského jako třetí a nejmladší dítě. Přes otcův odpor hospodářství opustil pro umění. Studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze u Celdy KloučkaE. K. Lišky,K. V. Maška a Stanislava Suchardy (1897–1901). Ve studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění u Maxe Pirnera (1901–1905), kde se roku 1919 stal profesorem a ve druhé polovině 30. let jejím rektorem. Patřil k dobrým organizátorům výtvarného a společenského života (ve Spolku výtvarných umělců v Hodoníně, Jednota umělců výtvarných, vídeňský Hagenbund, Umělecká beseda, Mánes).

byl český sochař a medailér.

Studoval nejprve na odborné škole keramické v Bechyni, poté na uměleckoprůmyslové škole v Praze (1895 – 1901), kde byl Novákovým spolužákem u prof. Kloučka.  Pro Novákovu firmu pracoval v roce 1913, kdy se podílel na výzdobě kostela na Svaté Hoře u Příbrami.

byl český sochař a medailér období secese a realismu.

Pocházel z nábožensky založené katolické rodiny v Praze. V letech 1889 - 1894 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze pod vedením Celdy Kloučka a Josefa Václava Myslbeka. V letech 1896- 1898 pokračoval ve studiu na pražské Akademii, v ateliéu Bohuslava Schnircha. Jako čerstvý absolvent vystavoval na výstavě Umělecké besedy v Rudolfinu a jeho sochy Poustevníka a sv. Vojtěcha byly kritikou chváleny. Roku 1899 si založil se štukatérem Dvořákem sochařskou dílnu a slévárnu sádrových odlitků v Praze - Nuslích. Od roku 1903 provozoval vlastní sochařský ateliér V Praze 2 v ulici Na Moráni čp. 1914/II. Vyučoval modelování na průmyslové škole v Jaroměři, od roku 1918 Na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem spolku Mánes.