Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU.
Za nacistické okupace byl vězněn v internačním táboře ve Svatobořicích. Jeho bratr, čs. generál Oldřich Španiel, odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944 až 1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Beneše.
Tvorba umělce vychází ze secese, je v ní patrný vliv J. V. Myslbeka. V počátcích tvorby, kdy se věnoval klasickému sochařství, kromě tradičních témat aktů (Myjící se žena, 1906; Ženy v lázni, 1908) byli jeho častým tématem sportovci (Fotbalista, Skokan, 1908). Po návratu z Paříže je v jeho díle zřetelný vliv Bourdella (Tanečnice, 1915; Dívka s rukávníkem, 1916). Jeho tvorba po 1. světové válce má blíže k neoklasicismu, stal se téměř oficiálním státním umělcem a není divu, že se v ní projevuje jistý akademismus.
V jeho díle dominuje reliéfní tvorba, v níž dosáhl světové úrovně. Věnoval se medailím, mincím, plaketám a portrétu. Velmi uznávanou mincí je návrh Svatováclavského dukátu
V letech 1902–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes,[3] v roce 1919 byl jeho předsedou [4].
Z díla:
- busty:
- Jan Evangelista Purkyně
- Jaroslav Vrchlický
- Max Švabinský
- Josef Mánes
- Bedřich Smetana
- Alois Jirásek
- Mikoláš Aleš
- Ivo Vojnovič
- Jože Plečnik
- Josef Suk starší
- Karel Kovařovic
- Antonín Podlaha
- František Fiedler
- pomníky:
- socha Tomáše Garrigue Masaryka
- pomník J. Mánesa
- Je spoluautorem (s V. H. Brunnerem) výzdoby dveří západního průčelí chrámu sv. Víta (Praha, realizace 1929)
