Jako malíř vyšel z akademicko-symbolistního směru, následoval vzor Jana Preislera. Zaměřoval se na dekorativní nástěnnou malbu (malby v restauraci Obecního domu v Praze, strop na zámku v Libni, dekorativní vlys v budově právnické fakulty Univerzity Karlovy z roku 1922, panneau Narození Páně). Dále si oblíbil ženské figurální motivy a portréty. Sochařství se soustavně začal věnovat nejdříve výzdobou náhrobků (například portrét Svatopluka Čecha na Vyšehradském hřbitově). Ve 20.letech se přiklonil k sochařskému vzoru Antoina Bourdella; kromě soch žen (bapříklad Tanečnice) rád portrétoval významné osobnosti české kultury, dochovaly se vesměs busty v životní velikostiː Vojtěch Hynais(1925), Josef Mánes (1938) nebo Božena Němcová(1941). Dále tvořil sochy sportovců a plastiky inspirované antickými motivy. Je autorem sochy Vrhač oštěpu/Vraždící Odysseus, nebo sochy vzbouřeného sedláka z Památníku selských bouří v Chlumci nad Cidlinou. Podílel se také na ilustracích pohádek, tvorbě prvních československých poštovních známek.