Dvořák Karel (1893 -1950)

Původní profesí Karla Dvořáka bylo cizelérství, kterému se vyučil, pak navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu (ovlivnil ho zejména Josef Drahoňovský) a posléze Akademii výtvarných umění. Školení v Myslbekově dílně (1913) přerušila 1. světová válka, a tak pražskou akademii dokončil až v letech 191719 u prof. Štursy. Od roku 1928 byl profesorem Státní uměleckoprůmyslové školy v Praze.

V letech 1919–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes[2].

Bezprostředně po dokončení studií lze rozpoznat v jeho pracích vliv Štursův, ale také vliv italského renesančního sochařství (Svatý Václav1921Podobizna choti1923). V dalším období se však Dvořák přiklonil ke Gutfreundovi a sociálnímu civilismu, který spoluvytvářel (Kamelot1925Do Ameriky, 1925). Ve 30. letech se věnoval především monumentální tvorbě (Pomník legií pro Pére-la-Chaise v Paříži1934Sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově mostě1929-35), v níž se projevil jeho smysl pro figurální kompozici. Postupně však odstoupil z této monumentální, spíše neoklasické linie ke zdrobnění a zmalebnění, k výraznému historismu, inspirovanému hlavně českou barokní tvorbou a expresívností nedokončených Michelangelových soch (Tragédie1937Život a Osud1941Masarykovi vnuci1948). Postava raněného vojáka z pomníku padlým legionářům pro pařížský hřbitov tvoří Pomník obětem 1. světové války v Kutné Hoře.

Jeho manželkou byla významná česká herečka Leopolda Dostalová.

Číst 640 krát Naposledy změněno neděle, 13 srpen 2017 20:29