O dva roky později spolupracoval na výzdobě refektáře kláštera augustiniánů v Brně. S bratrem Antonínem (1880 – 1918) se zapojil do výroby kachlíků, krbů, keramických drobností (váz, popelníků, svícnů apod.) a bust slavných osobností, což patřilo k nezanedbatelné agendě Novákova závodu. Dosud nedatovaná je zakázka Novákovy firmy na opravu kostela Nejsv. Salvátora v Praze, na níž se měl Waigant věnovat zejména poničenému portálu. Jako Kotěrův spolupracovník se významně podílel na stavbě Městského muzea v Hradci Králové, kde pracoval též Novák. Waigant následně až do první světové války působil jako vedoucí Kotěrových atelierů v Praze, Plzni i Hradci Králové. Po válce přijal místo profesora stavitelství na průmyslové škole v Prešově (od 1929 přesídlena do Hradce Králové).