V roce 1909 se vrátil do Čech a až do roku 1930 pracoval jako profesor státní průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích. Během této doby je také několikrát veden jako Novákův spolupracovník například při výzdobě refektáře kláštera augustiniánů v Brně (1910) či interiéru Mariánského kostela ve Svaté Hoře u Příbrami (1913).  S Novákem se dále setkal především na větších dekorativních zakázkách, jakým byla Sakařova škola v Karlíně (1905), Obecní dům (do 1911) či nádraží Františka Josefa (do 1909). Do roku 1909 spadá též Novákova výzdoba Hotelu Palace, pro nějž vytvořil Mára nadživotní figury Světlonošů u portálu. Samostatně se Mára podílel na příklad na výzdobě Zemské banky v Praze. V roce 1920 slavily velký úspěch jeho návrhy nových československých mincí, spolu s návrhy Španielovými a Štursovými byly uznány za nejlepší. V poválečné době se věnoval především tvorbě památníků a pomníků, v akordu s dílem Pekárkovým i u Máry nalezneme četné portrétní figury a busty.