Mára Antonín (1877 - 1946)

Syn pražského dřevorubce Václava Máry patří taktéž mezi Novákovy spolužáky. Absolvoval roku 1899 speciální oddělení Uměleckoprůmyslové školy v Praze pod vedením profesorů Kloučka, později Suchardy a Jeneweina. Na rozdíl od Nováka a Pekárka podnikl mnoho zahraničních cest, například do Francie, Belgie, Itálie, Německa, Anglie a do severských zemí. V roce 1902 se spolu se sochaři z Novákovy dílny podílel na výzdobě interiéru Pražské úvěrní banky. Od roku 1903 byl činný ve Vídni, kde pod vedením architekta Ohmanna získal zakázky na plastickou výzdobu nového dvorního hradu a uměleckoprůmyslového muzea v Magdeburgu. Podobně jako Pekárek se rovněž věnoval medailérství a drobné plastice.

V roce 1909 se vrátil do Čech a až do roku 1930 pracoval jako profesor státní průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích. Během této doby je také několikrát veden jako Novákův spolupracovník například při výzdobě refektáře kláštera augustiniánů v Brně (1910) či interiéru Mariánského kostela ve Svaté Hoře u Příbrami (1913).  S Novákem se dále setkal především na větších dekorativních zakázkách, jakým byla Sakařova škola v Karlíně (1905), Obecní dům (do 1911) či nádraží Františka Josefa (do 1909). Do roku 1909 spadá též Novákova výzdoba Hotelu Palace, pro nějž vytvořil Mára nadživotní figury Světlonošů u portálu. Samostatně se Mára podílel na příklad na výzdobě Zemské banky v Praze. V roce 1920 slavily velký úspěch jeho návrhy nových československých mincí, spolu s návrhy Španielovými a Štursovými byly uznány za nejlepší. V poválečné době se věnoval především tvorbě památníků a pomníků, v akordu s dílem Pekárkovým i u Máry nalezneme četné portrétní figury a busty.

Číst 2148 krát Naposledy změněno neděle, 13 srpen 2017 20:38