Architektura

Stavba této rozsáhlé budovy souvisela s rostoucí oblibou spolku Domácnost, který dříve sídlil „u Doušů“ na Václavském náměstí a v domě První pražské pojišťovny ve Spálené ulici. Prosperující spolek zakoupil při parcelování bloku Trinitářských kasáren dvě parcely v Lazarské ulici, jejichž spojením pak vznikla dostatečně velká stavební plocha. Plány vypracovala firma Stark a Gregor, která se ale zdráhala ujmout se stavby samotné a tak byly plány postoupeny Josefu Blechovi a jeho Karlínské firmě.

Roku 1870 byla v Brně založena pěvecká jednota Vesna, která byla již dva roky nato proměněna na ženský vzdělávací spolek. K velkému úspěchu spolku patřilo založení první pokračovací dívčí školy na Moravě roku 1886. Velkou postavou v moravském ženském hnutí byla Eliška Machová, která se také nejvíce zasloužila o založení Vesniny školy a hrála roli i v jejím financování. Patrně i její zásluhou, spolu s úsilím ředitele Vesniných ústavů F. Mareše, mohl být roku 1899 vypracován projekt na budovu nového dívčího lycea, celkově čtvrté budovy komplexu Vesna.

Dům úspěšného továrníka Graba byl rozdělen na dvě části, obytnou čtyřpatrovou a kancelářskou dvoupatrovou. Byty měly v průměru 7 pokojů a do domu bylo od počátku zavedeno ústřední topení, teplá a studená voda i elektrický výtah. Jednalo se tedy o luxusní bydlení.

Autorem bytového domu na pražském Smíchově byl arch. Alois Zázvorka, jehož většina realizací pochází právě z této městské čtvrti. Novákovi byla svěřena dekorace fasády, kombinující secesní prvky s celkovým nebarokním vyzněním.

Secesní dům stavitele a majitele M. Blechy s portálem od Celdy Kloučka z let 1904 – 5 vyniká umírněným řádem dekorace.

Jsou hned dva důvody,  proč nazývat tento dům jako „Hilbertův“. Postavil ho totiž architekt Kamil Hilbert  pro svého bratra, spisovatele Jaroslava Hilberta. Kamil Hilbert se narodil roku 1869 v Lounech, navštěvoval nejprve Vyšší průmyslovou školu v Plzni, poté studoval ve Vídni u architekta Maxe Fleischera a posléze pokračoval na tamní Akademii výtvarných umění ve speciálce profesora V. Luntze.

Tento nájemní dům s obchodním přízemím byl postaven pro Ondřeje Dörflera. Dům byl realizován Matějem Blechou, autorem projektu byl architekt Jiří Justich. Tato novostavba stojí na místě původního čtyřkřídlého klasicistního domu s dvorem.

Rozměrný nárožní dům patří k nejbohatším Novákovým fasádám. Krom toho je jeho výzdoba i významně unifikována politicky podbarvenou aluzí na Bílou horu. Většina štukové dekorace se proto víceméně přímo této tématiky dotýká. Přízemí budovy s obchodními prostory je opatřeno štukovou bosáží, dosahující až do výše oken prvního patra. Suprafenestry oken prvního patra pak tvoří hluboké reliéfy, sestávající se z několika hlav a zlaceným nápisem pod nimi. Nápisové pásky střídají sloky chorálů Svatý Václave, vévodo české země a Kdož jste Boží bojovníci. Jde tedy o skupiny ztělesňující dvě větve české zbožnosti: katolickou a kališnickou.

Josef Sakař (1856 – 1936) byl architektem působícím především na území pražského Karlína. Také zastával funkci stavebného rady a člena české akademie věd a umění. V mládí se při delších pobytech v Římě a Florencii zabýval studiem antiky a renesance. Jako památkově zaměřený architekt se věnoval přestavbám a úpravám, například přestavěl palác Krížovníků, Zemskou banku aj. Zasazoval se o historickou věrnost a i o uchování dobového ducha historických staveb i v nově přidaných dekorativních detailech. Jeho posledním dílem je filosofická fakulta University Karlovy.

Továrník Antonín Kunz, výrobce vodovodů a čerpadel, byl pravděpodobně poněkud podivínskou, avšak nadmíru úspěšnou osobností. Roku 1883 založil v Hranicích továrnu na vodovody a pumpy. Tento podnik se posléze stal největším svého druhu v celém Rakousko-Uhersku. Již roku 1897 si nechal od pražských architektů Jana Kříženeckého a Josefa Pokorného postavit rozsáhlou obytnou správní budovu v nebarokním stylu. Podle dobových pramenů tato stavba ostře kontrastovala se svým okolím. Tato bohatě štukově zdobená stavba je dnes památkově chráněna a byla zařazena mezi slavné vily Olomouckého kraje.

Strana 1 z 2

Foto ze zahrady

G. Jovanovič a B. Stehlík před sochou Vuka Karadžiče
G. Jovanovič a B. Stehlík před sochou Vuka Karadžiče
Celkový pohled na zahradu a ateliér se sochou Radegasta
Celkový pohled na zahradu a ateliér se sochou Radegasta
Pohled do pergoly
Pohled do pergoly
Lví fontána a terasy při převzetí objektu
Lví fontána a terasy při převzetí objektu
Oprava opěrných zdí podle původního stavu
Oprava opěrných zdí podle původního stavu
Vodnik, autor Ladislav Stehlik
Vodnik, autor Ladislav Stehlik
BudoucnostStudie přestavby atelieru
BudoucnostStudie přestavby atelieru
Zahrada při převzetí od původních majitelů. Do té doby sloužila jako skládka suti a odpadu
Zahrada při převzetí od původních majitelů. Do té doby sloužila jako skládka suti a odpadu
Vykopaná torza
Vykopaná torza
K. Kudrna v ateliéru při restaurování sochy Karla IV
K. Kudrna v ateliéru při restaurování sochy Karla IV
Celkový pohled - pergola s antickými sloupy
Celkový pohled - pergola s antickými sloupy
Americký buldog [autor Stehlík]
Americký buldog [autor Stehlík]
Schodiště na horní terasy
Schodiště na horní terasy
Váza před plastikou K. Nováka. Relief s andělíčky pro kostel v Malholticích u Hranic
Váza před plastikou K. Nováka. Relief s andělíčky pro kostel v Malholticích u Hranic
Na zahradě při natáčení filmu Modrý závoj. V popředí H. Vítová, na terase stojí K. Höger
Na zahradě při natáčení filmu Modrý závoj. V popředí H. Vítová, na terase stojí K. Höger