Období devastace

Převzetím sochařského atelieru do státního majetku v padesátých letech 20. století došlo k zániku jeho činnosti a postupné devastaci nemovitostí a zahradní architektury, do této doby sloužící jako výstavní prostory všech sochařských děl zde realizovaných. (Ale také k pronájmu prostor filmovému atelieru Barrandov pro natáčení scén např. pro film Modrý závoj s K. Högerem)

Ihned po převzetí jej dostal (od roku 1950 až do roku 1957) do užívání podnik Výstavnictví, podnik místního průmyslu Praha.

Následně jej Krátký film - Studio Bratři v triku (viz kapitola historie) užíval až do roku 1989.

 

V celém tomto období postupně došlo bez jakékoliv řádné údržby k chátrání drobné zahradní architektury a k přemisťování sochařských děl jak státními institucemi, tak i soukromými osobami na různá místa v Praze a jinam. Zbývající díla pak byla fyzicky zcela likvidována a vršena do skládky popele a suti v areálu atelieru.

Od pamětníků potomků zde působících sochařů, kterým vděčíme za pozdější rady v obnově areálu, se dozvídáme o nemravném k rozbíjení soch. Zvláštním projevem pak byla poprava usekáváním hlav. Bezhlavá torza se nám později podařilo vykopat se sutin z popelové skládky a dokonce se námahou po 50 letech najít i některé jejich usekané hlavičky.

Pamětníci také s pohnutím vzpomínají, že na neutěšeném stavu areálu ponechaného vládě většiny, se rovněž podepsaly nájezdy „vyšehradských jezdců“ s oblibou zde přebývající (pelešící) a pořádající svá plundrující setkání.

Vše toto se dělo s nadšením v duchu likvidace starých buržoazních pořádků s nastoupením nových lepších zítřků.

Tak došlo k přemístění sochy Radegasta (dílo Albína Poláška, druhý originál). Známý Radegast, který byl darován k trvalému umístění v atelieru sochaře K. Nováka, se přemístil bez souhlasu do areálu zahrad ZOO Praha.

K jeho navrácení a zrestaurování nebylo přes trvalé žádosti nikdy vyhověno.

Ostatní díla umístěná v soukromých sbírkách, která ušla fyzické likvidaci, byla dohledána, některá navrácena za cenu zrestaurování, část byla ponechána současným majitelům, kde zanikají bez odborné péče.

K úplné devastaci zahradního výstavního prostoru došlo výstavbou Nuselského mostu, kdy tyto prostory zabral státní podnik SSŽ Praha pro zařízení staveniště. Po plošné hrubé buldozerové úpravě větší části zahrady skončily trosky sochařských děl v betonových základech mostní konstrukce!

Tímto byla likvidována jediná přístupová komunikace do atelierů z ulice Křesomyslové, v té době užívána Studiem krátkého filmu. Z tohoto důvodu byla nově zřízená přístupová cesta z  Čiklovy ulice zásypem sutí z demolic činžovních domů z prostor Nuselského mostu. Timto aktem se zasypaly původní skladové plochy i se zde umístěnými sochařskými díly, čímž byla zcela dokončena likvidace původního stavu zahrad vč. altánů, pergol, vinného sklepa či teras.

Toto vše se dělo s podporou jednotlivých uživatelů, kde intenzita likvidace odpovídala jak jejich kulturní vzdělanosti, tak i politické situaci. Ta byla pro tyto ničemnosti vždy přející.

Specifickou likvidační dlouhodobou akcí se pak stalo vypouštění chemických vývojek při práci filmařů do původního septiku.

Vyčistění a likvidaci chemikálii provedl po navrácení po 50 lech současný majitel. Zaneřádění septiku Krátkým filmem pak bylo podnikem Pražské vodovody a kanalizace vyhodnoceno jako pokus o otravu obyvatel Prahy, dovoz fekálního vozu do areálu zahrady byl srovnáván se svržením atomové bomby v Hirošimě. Za vše však byl popotahován nový majitel.

Po dlouhých vyjednáváních byla pokuta ve výši jeden milion korun snížena na 150 tisíc a po právních ujednáních upuštěno od trestního stíhání nového nevinného majitele.

Dnes zůstává jen tato vzpomínka na socialistické hospodaření, kdy „nadšení a zápal“ byly nad zdravý rozum.

Osobitým vývojem prošlo i užívání nemovitosti vlastních sochařských atelierů. Po počátečním nadšeném vstupu mladých filmařů došlo ke stavební přestavbě sochařských atelierů na úroveň vyhovujících filmařským potřebám. V šedesátých letech byla provedena přístavba atelieru a nic už nebránilo úžasné a obdivuhodné práci filmařů.

Ta ale netrvala věčně. Být úspěšný se v této době moc nevyplácelo a tak byl kolektiv filmařů rozdělen, přesunut do jiných prostor a nakonec zde v prostorách atelierů zůstala jen výroba filmových kulis barrandovských atelierů. I ta postupně omezila svoji činnost a nemovitost byla ponechána k postupnému zmaru. 

V tomto stavu zdevastovaných zahrad a atelierů jej zastihla „sametová“revoluce, a došlo navrácení a jejich obnově. 

Číst 2146 krát Naposledy změněno středa, 26 únor 2014 14:56

Foto ze zahrady

Obnova teras
Obnova teras
Celkový pohled - pergola s antickými sloupy
Celkový pohled - pergola s antickými sloupy
Studie přestavby atelieru
Studie přestavby atelieru
G. Jovanovič a B. Stehlík před sochou Vuka Karadžiče
G. Jovanovič a B. Stehlík před sochou Vuka Karadžiče
Vodník (autor Ladislav Šaloun) s restaurátorem K. Kudrnou
Vodník (autor Ladislav Šaloun) s restaurátorem K. Kudrnou
Rekonstrukce sochařských ateliérů
Rekonstrukce sochařských ateliérů
Uložiště vykopávek
Uložiště vykopávek
Americký buldog [autor Stehlík]
Americký buldog [autor Stehlík]
Váza před plastikou K. Nováka. Relief s andělíčky pro kostel v Malholticích u Hranic
Váza před plastikou K. Nováka. Relief s andělíčky pro kostel v Malholticích u Hranic
Pohled do pergoly
Pohled do pergoly
Vykopaná torza
Vykopaná torza
Radegast zhotovený v ateliéru K. Nováka, autor A. Polášek
Radegast zhotovený v ateliéru K. Nováka, autor A. Polášek
Na zahradě při natáčení filmu Modrý závoj. V popředí H. Vítová, na terase stojí K. Höger
Na zahradě při natáčení filmu Modrý závoj. V popředí H. Vítová, na terase stojí K. Höger
Nika II
Nika II
Původní foto kašny s vodníkem a oplocením
Původní foto kašny s vodníkem a oplocením